top of page

NEWSLETTER COVID-19 Z POHLEDU PODNIKATELSKÝCH ODBĚRATELSKO-DODAVATELSKÝCH VZTAHŮ

8.dubna 2020

Délka čtení : 9 minut

Účelem tohoto Newsletter je objasnit základní otázky související se situací COVID-19 v odběratelsko-dodavatelských vztazích.

 

V první části tohoto Newsletter uvedeme možné způsoby snížení, resp. rozložení rizik COVID-19 mezi odběratele a dodavatele do budoucna úpravou smluvního vztahu mezi odběratelem a dodavatelem (např. formou doložky, dodatku atd.), a to objasněním 3 nejpoužívanějších doložek COVID-19 (je samozřejmě možné použít i jiné doložky):

  1. Transportní doložka COVID-19

  2. Cenová doložka COVID-19

  3. Doložka COVID-19 ve VOP

 

V druhé části tohoto Newsletter uvedeme základní analýzu právních instrumentů, které se nejčastěji v praxi objevují při řešení stávajících odběratelsko-dodavatelských smluvních vztahů s ohledem na COVID-19, možnosti, ale i omezení jejich praktické aplikace, tedy :

  1. Riziko změny okolností - § 1765 a násl. OZ

  2. Následná nemožnost plnění - § 2006 a násl. OZ  

  3. Vyšší moc (vis maior) - § 2913 odst. 2 OZ

  4. Závaznost ujednaných cen

  5. Možnosti ukončení smluvních vztahů s ohledem na COVID-19 – odstoupení od smlouvy § 2001 OZ a násl.  

  6. Mezinárodní odběratelsko-dodavatelské smluvní vztahy a COVID-19

 

 

Řešení nových (budoucích) odběratelsko-dodavatelských smluvních vztahů resp. úprava stávajících  s ohledem na COVID-19

Před krátkou analýzou nejčastějších doložek používaných pro řešení COVID-19 z pohledu nových smluvních vztahů (resp. úpravy stávajících vztahů např. dodatkem nebo doložkou), je nutno upozornit na fakt, že pandemie COVID-19 k dnešnímu dni již není novou, nepředvídatelnou skutečností nebo překážkou a není tudíž pro nové (budoucí) podnikatelské smluvní vztahy možné spoléhat na právní instituty jako např. riziko změny okolností, následná nemožnost plnění, vis-maior atd. a při sjednávání nových smluvních vztahů je tedy nutné být velice obezřetný a tyto správně právně nastavit. Rovněž je nutno upozornit na zásadu smluvní volnosti, tedy konkrétní znění jakékoliv doložky nebo dodatku řešícího COVID-19 je věcí smluvní dohody stran (pokud není v rozporu s kogentními normami). Rovněž je nutné připomenout, že je z hlediska řešení COVID-19 podle názoru VARGA Legal irelevantní, zda jde nakonec o doložku k smluvnímu vztahu, dodatek ke smlouvě nebo o jinou právní formu.

VARGA Legal níže uvádí základní okruhy a obsah, které doložky COVID-19 řeší, přičemž jejich finální podoba může být v každém ad hoc případě s ohledem na smluvní volnost stran jiná:

  1. Transportní doložka COVID-19

  • Jejím účelem je řešení a rozložení rizik COVID-19 vyplývající z přepravy zboží.

  • Může být užita jak ve vztahu odběratel – dodavatel , tak ve vztahu zákazník – dopravní společnost.

  • Může být užita jak pro vnitrostátní přepravu, tak pro mezinárodní přepravu.

  • Řeší nastavení odpovědností a rizik obou stran souvisejících s dopravou, nemožností dopravy, pozdním dodáním, zvýšenými náklady dopravy, související nároky z nesplnění povinnosti dodat (dopravit) zboží řádně a včas (smluvní pokuty, náhrada škody atd.), otázky pojištění, celní otázky dopravy atd.

  • V případě mezinárodního obchodu se v praxi velmi často používají doložky INCOTERMS 2010 resp. INCOTERMS 2020, které řeší různé nastavení předání zboží, dopravy, pojištění, celní problematiku, přechod nebezpečí škody atd. Transportní doložka COVID-19 může nastavit rozložení rizik vyplývajících z COVID-19 jinak než INCOTERMS 2010 nebo 2020 dle potřeb klienta.

 

   2. Cenová doložka COVID-19

  • Jejím účelem je řešení a rozložení rizik COVID-19 s ohledem na ceny v odběratelsko -dodavatelských vztazích.

  • Typicky se používá hlavně v případě dlouhodobých kontraktů založených na rámcových smlouvách a konkrétních objednávkách, kde jednotlivá budoucí plnění můžou být s ohledem na COVID-19 nevýhodná pro některou ze smluvních stran (typicky pro dodavatele).

  • Řeší např. změny cen vstupních materiálů a služeb a jejich dopad na konečnou cenu pro zákazníka, změny cen při pozdním dodáním způsobeným COVID-19, změny cen při tzv. volatilitě trhů způsobených COVID-19, změny cen při volatilitě komodit způsobených COVID-19,  kurzové změny způsobené COVID-19 atd.

   3. Doložky COVID-19 do VOP (Všeobecných obchodních podmínek)

  • Tyto doložky (přesněji řečeno úprava resp. změna VOP) můžou řešit různé otázky ve vztahu COVID-19 podle aktuální potřeby firmy

  • Úprava limitace smluvní odpovědnosti firmy za náhradu škody

  • Smluvní definování tzv. vyšší moci (vis-maior) ve smyslu COVID-19 a právní následky s tím spojené - vis maior dle § 2913 odst 2 OZ je pouze tzv. liberačním důvodem zproštění se objektivní odpovědnosti za škodu, ale nedotýká se např. povinnosti splnit závazek, resp. uhradit smluvní pokutu.

  • Úprava storno-poplatků spojených s okolností COVID-19

  • Úprava tzv. salvátorské klauzule s ohledem na COVID-19

Je nutno upozornit, že schvalování změn VOP  (např. jednostranné změny VOP) má v některých případech speciální zákonný režim – problematiku VOP upravuje zákon např. v § 1751 a násl. OZ

Řešení stávajících odběratelsko-dodavatelských smluvních vztahů s ohledem na COVID-19

Níže uvádíme základní informace o těchto jednotlivých otázkách:

  1. § 1765 OZ - Riziko změny okolností

 

Předně je potřeba uvést, že pokud stávající smluvní vztah mezi odběratelem a dodavatelem smluvně vyloučil riziko změny okolností  (aplikace § 1765 odst 2 OZ), tak níže uvedené nelze aplikovat. Takový vztah mohl rovněž vyloučit ochranu jen jedné nebo druhé smluvní strany, tím, že na sebe převzala tzv. riziko změny okolností.

Dle § 1765 odst. 1 OZ platí, že 

“...Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění....“

 

Je tedy potřeba upozornit na několik skutečností co se týče tzv. rizika změny okolností:

i) podle § 1765 odst 2 OZ lze tzv. nebezpečí změny okolností smluvně vyloučit, resp. toto riziko může smluvně nést např. jen jedna strana smlouvy

ii) podle § 1766 odst 2 musí dotčená strana uplatnit právo na obnovení jednání do 2 měsíců co změnu okolností musela zjistit (tady připomínáme, že nouzový stav byl vyhlášen 12.03.2020)

iii) podle § 1765 odst 1 má dotčená strana právo pouze domáhat se obnovení jednání o smlouvě

iv) podle § 1765 a § 1766 nejsou stanoveny žádné povinnosti pro druhou stranu, v podstatě postačí, když obnovení jednání absolvuje

v) podle § 1766 odst 1 OZ není striktně určeno, do kdy se mají smluvní strany domluvit na obsahu nové smlouvy, pouze je řečeno, že k dohodě musí dojít v přiměřené lhůtě

vi) podle § 1765 odst 1 OZ je důkazní břemeno na straně dotčené strany

vii)podle § 1766 odst 1 OZ návrhem stran není soud vázán

viii) podle § 1765 odst 1 OZ změna okolností musela nastat až po uzavření smlouvy nebo se stát dotčené straně známou až po uzavření smlouvy. Rizikem změny okolností tedy nelze argumentovat v nových smluvních vztazích.

 

    2. § 2006 OZ - Nemožnost plnění

 

Dle § 2006, 2007 a 2008 OZ platí, že 

§ 2006

(1) Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

(2) Nemožnost plnění prokazuje dlužník.

§ 2007

Při nemožnosti pouhé části plnění zanikne závazek v celém rozsahu, plyne-li z povahy závazku nebo z účelu smlouvy, který byl stranám při uzavření smlouvy znám, že plnění zbytku nemá pro věřitele význam. Není-li tomu tak, zaniká závazek jen co do této části.

§ 2008

Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas vyrozuměn.

 

Níže uvádí VARGA Legal několik poznámek k následné nemožnosti plnění:

  1. Zda konkrétním odběratelsko-dodavatelském vztahu způsobila COVID-19 tzv. následnou nemožnost plnění bude logicky závislé na posouzení každé situace ad-hoc zvlášť.

  2. Nemožnosti plnění se logicky bude dovolávat dlužník. Přitom ale musí vzít v potaz následující skutečnosti:

  • Podle § 2006 odst 2 OZ bude důkazní břemeno prokázání následné nemožnosti plnění na dlužníkovi

  • Podle § 2006 odst 1 OZ plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.

  • Podle § 2008 OZ lze dlužníkovi s ohledem na eliminaci rizika odpovědnosti za škodu doporučit, aby nemožnost plnění neprodleně oznámil věřiteli.

    3. Z výše uvedeného vyplývá, že bránit se následnou nemožností plnění bude vyžadovat velmi precizní skutkovou a právní argumentaci.

 

    3. § 2913 odst 2 OZ – Vyšší moc

Předně je potřeba uvést, že stávající smluvní vztah mezi odběratelem a dodavatelem mohl definovat vyšší moc a zejména právní následky s ní spojené odlišně (většinou v širším rozsahu) než jsou právní následky spojené s aplikací § 2913 odst 2 OZ.  Ze zákona je vyšší moc pouze tzv. liberační důvod zbavení se objektivní odpovědnosti za škodu. Níže tedy VARGA Legal krátce uvádí základní poznámky k vis maior uplatněnou na základě § 2913 odst 2 OZ a vis maior definovanou smluvně:

Dle § 2913 odst 2 OZ platí, že

“....Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí....“

Co se týče aplikace vis maior na základě zákona upozorňuje VARGA Legal na následující:

  1. Vis maior podle § 2913 odst 2 OZ je tzv. liberační důvod zproštění se objektivní odpovědnosti za škodu, netýká se tedy

  • Povinnosti splnit původní závazek (ta zůstává zachována)

  • Povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud byla smluvně sjednána (tady ale přichází v úvahu přinejmenším snížení smluvní pokuty do výše škody za aplikaci tzv. moderačního práva soudu dle § 2051 O

   

   2. Důkazní břemeno je na smluvní straně, která se aplikace vis-maior dle § 2913 odst 2 OZ dovolává

   3. Z aplikace vis-maior existují výjimky, zejména upozorňujeme na níže uvedené:

  • Vis-maior se strana nebude moct dovolat v nových smluvních vztazích – COVID-19 již nebude nepředvídatelnou překážkou, situace COVID-19 je již veřejně celosvětově známa

  • Vis-maior se nelze dovolávat, pokud překážka COVID-19 vznikla až v době, kdy byla strana v prodlení s plněním smluvních závazků

 

Co se týče aplikace vis maior na základě smlouvy upozorňuje VARGA Legal na následující:

  1. V každém konkrétním smluvním vztahu bude logicky záviset na přesném textu a definici překážky vis-maior. Nemusí to v konkrétním smluvním vztahu být jen tzv. liberační důvod pro zproštění se objektivní odpovědnosti za škodu, ale rovněž např. důvodem pro neplnění smluvní povinnosti nebo neplnění smluvní pokuty.

  2. V nových smluvních vztazích bude důležité správně ošetřit situaci COVID-19 jelikož v tento moment již nejde o novou, nepředvídatelnou překážku.

 

 

   4. Závaznost ujednaných cen

Situace COVID-19 sama o sobě není právním důvodem, který by mohl ovlivnit, změnit či dokonce zrušit cenové ujednání smluvních stran, pokud je cenové ujednání platné. Logicky je možné pokusit se argumentovat podstatnou změnou okolností dle § 1765 OZ, tady ale VARGA Legal odkazuje na analýzu a závěry uvedené v bodě 1 výše - § 1765 OZ - Riziko změny okolností.

 

  5. Možnosti ukončení smluvních vztahů s ohledem na COVID-19 – odstoupení od smlouvy § 2001 OZ a násl.

S ohledem na časovou efektivitu VARGA Legal v tomto Newsletter neuvádí a neanalyzuje jiné možnosti ukončení smlouvy jak odstoupení, protože dle názoru VARGA Legal ostatní právní instituty ukončení smlouvy nesouvisí s COVID-19.

Dle § 2001 OZ od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. V dalším textu VARGA Legal neanalyzuje tzv. smluvní důvody k odstoupení od smlouvy, jelikož můžou být logicky nastaveny v každém smluvním vztahu jinak. Dále tedy uvádíme tzv. zákonné důvody pro odstoupení od smlouvy a jejich souvztažnost s COVID-19.

Podle § 2002 OZ platí

(1) Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

(2) Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

Jde o tzv. porušení smlouvy podstatným způsobem. Bude přirozeně záviset na konkrétní situaci, zda COVID-19 bude možné subsumovat pod aplikaci § 2002 OZ či nikoliv. Např. v situaci obchodního centra jakožto pronajímatele obchodních prostorů nájemci, který platí nájemné by mohlo (podle konkrétní situace) toto do úvahy přicházet, jelikož nájemce při uzavírání nájemní smlouvy vycházel z toho, že obchodní centrum je frekventované místo s velkým počtem potenciálních zákazníků, což za situace COVID-19 jednoznačně neplatí.  V této souvislosti je nutno upozornit zejména na § 2005 odst 2 OZ dle kterého odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění. Rovněž je nutno upozornit na to, že jednotlivé smluvní typy mají vlastní zákonnou úpravu odstoupení od smlouvy. Obecně problematika odstoupení od smlouvy je relativně rozsáhlá, komplikovaná a každá situace ad hoc vyžaduje správně zvolený postup.

 

  6. Mezinárodní odběratelsko-dodavatelské smluvní vztahy a COVID-19

Velké množství českých korporací vstupuje do smluvních vztahů s mezinárodním prvkem, ať již se zahraničními dodavateli nebo odběrateli. Před pandemií COVID-19 si ne všichni manažeři museli nutně uvědomovat význam a relevanci tzv. rozhodného hmotného práva (tedy zjednodušeně řečeno právní řád kterého státu je na smlouvu aplikovatelný) a tzv. rozhodného procesního práva (tedy zjednodušeně řečeno, soud nebo arbitráž kterého státu bude příslušný pro řešení sporů).

Výše uvedené instituty bod bodem 1 až 5 výše se týkají právního řádu České republiky. V případě, že bylo zvolené právo jiné, nelze aplikovat českou právní úpravu a je nutno řešit situaci COVID-19 s ohledem na to, jaký právní řád byl zvolen.

VARGA Legal má letité právní zkušenosti z mezinárodního obchodu a mezinárodních sporů včetně mezinárodních arbitráží a může být proto klientům nápomocna.  

 

Závěr:

VARGA Legal upozorňuje, že v České republice platí v oblasti obchodních odběratelsko – dodavatelských vztazích zásada tzv. „smluvní volnosti“, a pokud to není v rozporu s kogentními normami  mohou účastnící smluvních vztahů sjednat svoje práva a povinnosti odlišně od dikce zákona, je proto důležité vždy posuzovat konkrétní smluvní vztah a co bylo v daném vztahu sjednáno. Situaci přirozeně komplikuje fakt, že COVID-19 je zcela nový fenomén a tudíž ustálená judikatura v této oblasti v tento moment nemůže logicky existovat.

bottom of page